Josef Svoboda

Sedím přes dvacet let za volantem, záda mám ohnuté jak luk, s bolestí plotýnek mám dlouhé roky své zkušenosti. Andulační lehátko jsem před třemi roky objevil zcela náhodně na jednom z veletrhů. Na začátku jsem popisu v brožuře, kterou jsem dostal, čeho všeho lze použitím lehátka dosáhnout, jednoduše nevěřil. Přesto jsem se rozhodl to vyzkoušet. Asi jsem udělal dobře, už na stánku mi po 10-20 minutách bylo lépe, lehátko jsem sice nekoupil, ale druhý den, když jsem zjistil, že je bolestí méně, jsem si dojednal termín v Praze, abych se ujistil, že to nebyla náhoda. Vzali si na mne čas, pokusili se mi vše vysvětlit, nemůžu říct, že by na mne tlačili. Nakonec jsem s lehátkem odjel domů. Dnes můžu říct, že se i přesto, že lehátko stálo balík pěnez, cítím podstatně líp, bolesti zad sice úplně nezmizely, ale zvládám svých v průměru deset hodin v autě bez velkých problémů. Lehátko nepravidelně používá celá rodina, neléčí to asi všechno, ale stará se taky o dobrou náladu. Všichni se po lehátku hodně smějeme, jako kdyby z nás spadla tuna starostí. Určitě těch peněz nelituju, rád bych ještě nějaký čas pracoval, s rozjetými bolavými zády a stoupající únavou by to nebylo možné.